Legislativní hnus

parlamentnilisty.cz

Legislativní sra*ka, manifest genderismu. Nad českými zákony. Klausův právník varuje před Istanbulskou úmluvou, ostré


Někdejší hradní právník Pavle Hasenkopf se vyjádřil k Istanbulské úmluvě. Spory o ní v poslední době čeří české společenské vody. Jde skutečně o dokument, který může nakonec zničit tradiční rodinu, před čím varuje profesor Petr Piťha, nebo jsou jeho obavy přehnané a Istanbulská úmluva nepředstavuje pro Česko problém? Zde je názor odborníka.

Pavel Hasenkopf působil v pozici jednoho z hradních právníků. Pracoval pro Václava Klause a nějaký čas i pro jeho nástupce v prezidentském úřadu Miloše Zemana. Do povědomí veřejnosti vstoupil také jako jeden z právníků, kteří stáli na straně maminky Evy Michalákové ve sporu s norským Barnevernetem. Tento úřad paní Michalákové odebral její dva syny a matka dlouhé roky bojuje o jejich navrácení. I z této kauzy má tedy Hasenkopf zkušenosti s mezinárodním právem.

 

A co říká na tzv. Istanbulskou úmluvu? V prvé řadě podle něj nejde o žádnou právní úmluvu, ale o „velkohubé politické prohlášení – politický manifest genderismu“.

„Představte si, že by se Marxovi s Engelsem podařilo protlačit komunistický manifest do formy zákona či mezinárodní smlouvy, a budete zhruba vědět, o co se tady dnešní předvoj pokroku pokouší, jakou hru hraje,“ varuje Hasenkopf na sociální síti Facebook.

Zásadní kámen úrazu tkví podle právníka v tom, že tato úmluva odmítá určení pohlaví podle toto, jak se kdo narodil, ale trvá na tom, že určení pohlaví je pouze společenským konstruktem, takže i když si někdo usmyslí v této oblasti nějakou obrovskou hloupost a společnost ji akceptuje, bude platit. A pokud bude úmluva ratifikována českým Parlamentem, bude mít podle ústavy jako mezinárodní dokument vyšší právní sílu než zákony české.

„Toto jsou výkladové principy, kterými má být poměřováno každé rozhodnutí, toto je ono soft law, kterým bude postupně vytvářeno – za účasti zvláštního monitorovacího mechanismu („specific monitoring mechanism“, to jsou ty neziskovky) – hard law. Tak, jako za bolševika byl každý, jinak naprosto neškodný zákon vykládán prizmatem ústavně zakotvené vedoucí úlohy KSČ a „pevné(ho) svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída (čl. 4, čl. 1 Ústavy 1960),“ varuje dále právník.

Nakonec přidává poznámku. Česká ženská lobby podala na duchovního Petra Piťho trestní oznámení pro podezření ze šíření poplašné zprávy. Zájmové skupině se nelíbí způsob, jakým profesor Piťha upozorňuje na možná rizika plynoucí z Istanbulské úmluvy, Hasenkopf doufá, že si policie na Českou ženskou lobby posvítí, pokud se její trestní oznámení ukáže jako nepodložené, a bude dámy stíhat za trestný čin křivého obvinění.

Pavel Hasenkopf doslova napsal:

Istanbulská úmluva hýbe ČR. I já si ji musel aspoň prolistovat … a zde je mé „dobrozdání“:

*

Na Istanbulskou úmluvu jsem se nejdříve, cca rok zpět, když se poprvé objevila hysterie kolem ní, díval zhruba stylem: vždyť vlastně o nic nejde, jen další legislativní srač.a, aby bylo co podepsat. (Nefandím zasír.ní právního řádu a mezinárodního práva balastem, ale neumím tomu zabránit a už jsem rezignoval.)

Jenže … když o nic nejde … proč tak hysterčí i nositelé, v tomto případě zejména nositelky (či za co se považují) pokroku? Proč nad tím prostě nemávnou rukou, když vlastně vše, co po nás Istanbulská úmluva chce, už v právním řádu máme?

Proč se tak vyhýbají odpovědi na otázku, co hrozného by se stalo, kdybychom tuto úmluvu prostě neratifikovali?

*

Istanbulská úmluva především není žádná úmluva, maximálně jen podle formy a názvu – jako úmluva se to jen tváří – úmluvy mají obsahovat právní normy, ne politická velkohubá prohlášení.

Istanbulská úmluva je především politický manifest genderismu. Představte si, že by se Marxovi s Engelsem podařilo protlačit komunistický manifest do formy zákona či mezinárodní smlouvy, a budete zhruba vědět, o co se tady dnešní předvoj pokroku pokouší, jakou hru hraje.

Na právo – na to reálné právo, charakterizované principem „jestliže …, pak …“, může mít Istanbulská úmluva vliv „jen“ jako výkladový prostředek. A to v jejím případě rozhodně není málo, protože tato úmluva je první právní dokument vůbec, který definuje pohlaví jako sociální konstrukt a z tohoto pojetí vychází. Tím, že toto pojetí je obsaženo v mezinárodní smlouvě, v případě ratifikace se nejen stane součástí českého právního řádu, ale bude mít i přednost před českým zákonem (viz čl. 10 Ústavy).

Istanbulská úmluva se netýká násilí na ženách obecně, ale jen násilí „genderově podmíněného“.

Istanbulská úmluva kodifikuje a činí právně závazné některé jinak velmi sporné názory. Např.:

„Member States of the Council of Europe …

(r)ecognising that violence against women is a manifestation of historically unequal power relations between women and men, which have led to domination over, and discrimination against, women by men and to the prevention of the full advancement of women;

(r)ecognising the structural nature of violence against women as gender-based violence, and that violence against women is one of the crucial social mechanisms by which women are forced into a subordinate position compared with men; …“

Toto jsou výkladové principy, kterými má být poměřováno každé rozhodnutí, toto je ono soft law, kterým bude postupně vytvářeno – za účasti zvláštního monitorovacího mechanismu („specific monitoring mechanism“, to jsou ty neziskovky) – hard law. Tak, jako za bolševika byl každý, jinak naprosto neškodný zákon vykládán prizmatem ústavně zakotvené vedoucí úlohy KSČ a „pevné(ho) svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída“ (čl. 4, čl. 1 Ústavy 1960). …

=====

P.S.: Dofám, že pokud se ukáže, že trestní oznámení na Petra Piťhu nebylo dostatečně podložené a de facto je politickou provokací, budou se orgány činné v trestním řízení zabývat nejen trestním oznámením samým, ale přezkumají i možnost trestního stíhání jeho autorek pro trestný čin křivého obvinění.