Istanbulská úmluva a Gender ideologie do ní vložená III.: Ráno muž, odpoledne žena a večer jakýsi oboupohlavní hybrid?

pravyprostor.cz

IVANA SCHNEIDEROVÁ

Přečtěte si prosím důkladně text tzv. Istanbulské úmluvy. Ať se každému v té hlavě rozsvítí, co se na nás již záhy chystá!

Ještě si dovolím úvahu k níže uvedené části této degenerované úmluvy. Tou je oblast školství.

Istanbulská úmluva je přímým zásahem do školství a vzdělávání mládeže. Na základě této úmluvy mají být děti poučováni o „nestereotypních genderových rolích“, což je snaha o indoktrinaci dětí vedoucí k „genderové neutralitě“ a vzniku jakéhosi třetího pohlaví. Praxe západních zemí hovoří jasně. Tam si děti v raném věku vývoje „mohou vybrat“ vlastní pohlaví, což je naprosto společensky, morálně, kulturně a historicky nepřijatelné.

Zdá se to někomu normální? Cítit se nebo být? Mám tolik času, že se cítím? Děti, které jsou vedené, je jim dána péče, mají koníčky, jsou „zaměstnané“ tvořivou činností, nemají na tyto myšlenky čas. Ovšem ty co se poflakují, začnou laškovat s tak nebezpečnou věcí navíc, pokud by jim byla prezentována jako přirozená forma. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ano, jsou mezi námi jedinci, kteří se cítí být vězněm ve svém těle. Tak jak je tělo zasaženo nemocí chřipkou, rakovinou, tak je duše, či psychika zasažena. A potom musíme uznat, že tito lidé se musí léčit, léčit své srdce, mysl, aby se přijali takoví, jací se narodili. Byly to mé chromozomy XX, XY, které mi daly pohlaví. Mám se rád-a takový-á, jaký-á jsem. Přijímám své tělo, své pohlaví, jako tisíce jiných mužů a žen. To samé s homosexualitou. Líbí se ženě žena, proč ne, líbí se muž muži, proč ne, ovšem i zde musí být meze, kam zajít. Lze s tímto počít dítě, nelze. Chci dítě, potom se musím smířit, že pokud budu mít vztah takový, tak děti mít nebudu. Mohu mít nejnovějšího mercedesa, když mám plat 15 000 Kč. Nemohu. Nelze mít vše. Nelze poroučet větru, dešti.

Je to nepatrné % v populaci, jak lidské tak zvířecí. Ovšem lidé se nemohou srovnávat se zvířaty. Jsme bytosti oplývající rozumem, citem, láskou a dalšími vlastnostmi. Mohou tyto výjimky přirozenou cestou plodit děti? Nemohou. Dítě přebírá vzory chování svých rodičů. Jak potom může se vyvíjet dítě v případě adopce těchto párů? Vždy je lepší rodina a s klasickým modelem, žena muž. Jak syn zjistí, jak se chová muž k ženě a žena k muži? Pokřivené zrcadlo vždy dává pokřivený obraz.

Pád Říma je nám odstrašujícím příkladem. Jsme na hraně, nebo již za hranou? Zachráníme pád naší civilizace?

Dnes je rodina ve velkém ohrožení. Kolik rodin je tím krásným „obrazem“?

Zamyšlení pro každého z nás, v jakém stavu je má rodina, co mohu zlepšit, vztahy, hodnoty trvalé ne pomíjející. Když běžec chce uběhnout maraton, musí trénovat. Co je pro jednoho nemožné, druhý zkouší, až dosáhne cíle. Omezení máme pouze ve své hlavě, co je možné a co ne. Vždy záleží na každém z nás, jak se rozhodne, co chce, jaký si stanoví cíl.

Vždy jsem si přála velkou rodinu, mám ji. Vždy jsem si přála, aby děti spolu vycházely, měly se rády, aby vše klapalo. Mají se rády a vše klape. Ale nebylo to zadarmo, stálo to mnoho, mnoho úsilí nás všech. To nenahradí auta, šperky drahé kamení, to je v srdci. Krásný pocit sounáležitosti, že máme okolo sebe rodinu a přátele. Lze to něčím nahradit? Lze jen proto žít?

Každý si odpoví….

Co chci, jaký chci mít svět okolo sebe? Co proto udělám? Kdy začnu? Hned? Nebo zítra a skončí to jako v té pohádce se smrtkou – přijď zítra? Záleží na každém z nás.

Heslo M. Zapletala: „Kdy jindy než nyní, kdy jindy než teď.“ Já s tím souhlasím.

Dnes máte možnost podpořit zdravou českou rodinu, odkaz na petici, zde.

Další zajímavé informace na www.tradicniceskarodina.cz