Genderové šílenství?

t.tyden.cz

Genderové šílenství? Mohou za to granty a nesmyslné školní obory

TYDEN, www.tyden.cz, e-mail: webmaster@tyden.cz

 

Ve světě vládne genderové šílenství (ilustrační foto).

Šílenství kolem genderu. Tak by se dala nazvat současná situace ve světě, kvůli které se řeší změna učebnic, nové oslovování masy lidí či jiné označení dámských a pánských toalet. Redakce on-line deníku TÝDEN.CZ se zeptala sociologa Petra Hampla, co si o této „genderové“ době myslí.

Nedávno vyloučili studenta britské Durhamské university z univerzitních časopisů a donutili ho rezignovat z pozice voleného prezidenta národní studentské asociace Humanist Students. Mladík totiž retweetnul článek, že ženy nemají penisy. Opravdu je to natolik vážné, aby studenta takto trestali?

Vážné je to, že může padnout tak absurdní trest. Znamená to totiž, že vznikl stav, kdy může být uložen trest za naprosto cokoliv. Za to, jak se díváte, jak se tváříte, za cokoliv, co řeknete, jakkoliv je to nevinné. To je stav, který je zpravidla označován jako despocie. Všichni žijí ve strachu, každý může být dalším terčem.

Myslím, že není náhoda, že do funkce nastoupila americká ministryně školství Betsy DeVosová, která prohlásila za svou prioritu dosáhnout toho, aby byly zastaveny procesy probíhající na amerických univerzitách na základě falešných obvinění ze znásilnění nebo pohlavního obtěžování. Občas je tomu dokonce tak, že obvinění je sice vyvráceno, ale přesto je obviněný potrestán, protože je „součástí sexistické kultury“. Z amerického vzdělávacího systému jsou tak vyhnány tisíce chytrých a pracovitých mladých mužů. Hnutí politické korektnosti vrací svět do stalinských dob.

Jak to myslíte?

Tehdy museli tajní policisté plnit plány na počty odhalených špionů. Když špiony neměli, museli dodat odpovídající počet falešných obvinění. Jakmile byl člověk popraven, jeho vinu či nevinu už nikdo nezkoumal.

Přesně tak fungují feministické tribunály – aby udržely rozpočty, musí najít dostatečný počet provinilců, a tudíž trestat naprosto cokoliv. Čtenáře v České republice by mělo zajímat, že stejným směrem jdou velmi rychle i naše humanitní fakulty.

Rovněž v Londýně se rozhodli, že již v metru nebudou hlásit „Dámy a pánové“ ale raději „Dobrý den všem“. Co si o tom myslíte?

Není to jen problém Londýna. Stejně zajímavé by bylo podívat se třeba, kolik zaplatil starosta Prahy 7 za takzvaný „genderový audit“. Je to součást stejného jevu.

Je to normální?

Z pohledu běžných lidí to samozřejmě normální není. Není to normální dokonce ani z pohledu toho zcela nepatrného počtu jedinců, kteří trpí nestandardní pohlavní identitou, a které takové oslovení nijak nepoškozovalo. Je to ale normální z pohledu těch, kdo potřebují vykazovat činnost, samozřejmě bohatě oceněnou státními a evropskými dotacemi. A také z pohledu těch, kdo potřebují zakrýt jiný problém. Londýn zažívá nejrychlejší nárůst násilných útoků v dějinách, v počtech útoků se zbraní už předhání některá vyhlášená americká velkoměsta, přibývá no-go zón a na veřejnost unikly informace o tom, že jsou policisté instruováni, aby tolerovali některé zločiny pákistánských gangů. Cokoliv, co pomůže odvést pozornost jinam, je vítáno.

Jak byste charakterizoval dnešní dobu v souvislosti s genderovými stereotypy?

Jako dobu chamtivosti a zbabělosti. Celá záležitost je hloupost od samého začátku. Je nezpochybnitelné, že u vyšších savců mohou existovat jen dvě biologická pohlaví. Stejně tak je nezpochybnitelné, že existují nepřekonatelné vrozené rozdíly mezi mužským a ženským tělem a mezi mužským a ženským mozkem. Tvrzení, že pohlaví je pouze „sociální konstrukt“, je zjevně nepravdivé a neobhajitelné.

Navzdory tomu vyráží nejrůznější profesionální aktivisté na hon za dotacemi. A zbabělí politici či manažeři se jim neodváží čelit, takže prochází i ty nejabsurdnější požadavky.

Kam podle vás může genderovost dospět?

Posledním výkřikem je požadavek na vyhlazení bílé rasy, ale to není zdaleka konec. Očekávám, že dalším stupněm bude požadavek na vyhlazení všeho lidstva.
Vnějšímu pozorovateli to musí připadat bláznivé, ale z hlediska aktivistů je v tom určitá racionalita. Když chcete upoutat pozornost a získat dobrý grant nebo dokonce místo „manažerky genderové rozmanitosti“ v nějaké korporaci, musíte být ještě radikálnější než všichni ostatní. Vzniká tak závod, kdo řekne větší pitomost. A protože se to vše odehrává v ovzduší děsivé zbabělosti, málokdo se tomu odváží smát.

Co spustilo takovou lavinu genderového šílenství?

Snadno dostupné granty a otevírání zbytečných či dokonce škodlivých studijních oborů, jako jsou například gender studies nebo studia neziskového sektoru.

Jak se vnímá genderová rovnost v Česku?

Detailní výzkum, který jsme na toto téma realizovali v letech 2014-2015, ukázal, že některé ženy jsou sebevědomé, chtějí samy rozhodovat o svém životě a věří ve férové šance. Ukázal také, že kromě nich existuje zcela jiná skupina žen, která preferuje genderovou rovnost. Čím více je žena sebevědomá a samostatná, tím menší je pravděpodobnost, že bude podporovat genderovou rovnost. A naopak. Pokud je žena nejistá a zakomplexovaná, prudce roste riziko, že se jí budou líbit programy politického feminismu.