Čeho lze dosáhnout, když se udělá petice.

kszdar.cz

Přednáška o sexuální výchově – KS Žďár nad Sázavou


Třinec 3.3.2012

Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) byl založen roku 1995, kdy ministerstvo školství plánovalo zavedení povinného předmětu Sexuální výchova podle koncepce A. Brzka a J. Mellana. Rodiče sdružení ve VORPu vyjádřili nesouhlas s koncepcí otevřené sexuální výchovy, protože to vnímali jako zasahování státu do rodičovských práv na výchovu vlastních dětí. V analýze vypracované prof. PhDr. Liborem Míčkem, CSc., se dočteme např. že celkově je tato koncepce charakteristická mravním relativismem, nebo že koncepce zahlcuje vědomí mládeže sexuálními obsahy, osnovy se na některých místech podobají přímo návodům k sexuálnímu styku. Ministerstvo školství nakonec od návrhu ustoupilo a vyhovělo rodičům, kteří vyjádřili svůj odpor povinné Sexuální výchově v petiční akci.

Na jaře roku 2010 obnovil VORP svou činnost. Příčinou byla metodická příručka vydaná ministerstvem školství s názvem Sexuální výchova, vybraná témata. Příručku zpracovalo patnáct autorů, kteří se zabývají sexualitou z různých oborových pohledů a cílem bylo pomoci učitelům sexuální výchovy. Rodiče byli pobouřeni především kapitolou patnáctou, kde PaeDr. Pavel Petrnoušek, ředitel základní školy v Praze, předkládá učitelům své didaktické náměty a radí jim, aby s dětmi na druhém stupni základních škol probírali různé sexuální techniky, učili je navlékat kondom na vibrátor, porozuměli významu vulgárních slov pro pohlavní orgány a styk, naučily se odborné termíny pro sexuální techniky atd. Cílem takové didaktické práce s dětmi je odbourání studu u dětí, aby se nestyděly o sexu hovořit a bez zábran používali sexuální pomůcky a především antikoncepci.

VORP začal pořádat petiční akci, při které shromáždil na 40 000 podpisů rodičů, kteří nesouhlasili s touto výchovou, protože se příčí jejich životním hodnotám a je v rozporu s mravní výchovou, kterou dětem sami poskytují. Ministerstvo vyšlo rodičům vstříc a příručku stáhlo z webu ministerstva. Tento krok vyvolal rozhořčené reakce zastánců sexuální výchovy, především Společnosti pro plánování rodičovství a sexuální výchovu Mudr. Radima Uzla. Ti namítali, že děti sexuální výchovu potřebují, aby se nenakazily pohlavně šiřitelnými chorobami a aby se snížil počet nechtěných těhotenství nezletilých. Proto jim škola musí zajistit přístup k informacím o sexuálním chování. Tak došlo ke sporu, zda je z právního hlediska upřednostněno právo rodičů na výchovu dětí, jež jim zaručuje Ústava České republiky, nebo právo dítěte na informaci.

Péče o děti a jejich výchovu je právem rodičů. Listina základních práv a svobod Čl 32, odstavec 4.

Proti tomu stojí nález Evropského soudu pro lidská práva z roku 1976 v případě manželů Kjeldsenových, kteří žalovali Dánsko kvůli zasahování státu do rodičovských práv. Evropský soud žádost zamítl s odůvodněním, že Evropská úmluva nedává rodičům právo zasahovat do školní výuky, pokud je prováděna objektivně a nesnaží se indoktrinovat žáky v etických nebo náboženských otázkách.

Dne 16.8.2010 napsal ministr školství Josef Dobeš ředitelům škol dopis s výzvou, aby informovali rodiče o formě a obsahu sexuální výchovy a pokud by si ji rodiče nepřáli, mají zajistit alternativní  výuku pro tyto děti. Pedagogové, kteří ve Vaší škole vyučují sexuální výchovu, by proto na začátku školního roku měli seznámit rodiče s tím, jak ve škole sexuální výchova probíhá. Učitelé jsou následně povinni respektovat stanovisko rodičů v případě, že je tato podoba rozdílná od jejich hodnotového či morálního postoje.

            Výzva ministra narazila na právní omezení pravomocí ministra, protože Rámcový vzdělávací program (RVP) sexuální výchovu obsahuje a ten je pro školy závazný. Každá škola má na základě RVP zpracovaný svůj Školní vzdělávací program (ŠVP) a též učebnice musí obsahovat základní průřezová témata. RVP obsahuje například očekávané výstupy na konci 4. – 5- ročníku v tom, že žák uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku.

            V praxi to znamená, že desetileté dítě má znát informace o sexuálních technikách a antikoncepci. Rodiče sdružení ve VORPu nemají námitky proti obecně platným vědeckým faktům, které se již desetiletí předávají dětem v rámci biologie. Vývojové změny v období dospívání, pohlavní orgány, reprodukce, pohlavní hygiena, pohlavně šiřitelné choroby jsou informace, které může škola dětem poskytovat. Avšak sexuální trénink, instruktáž při nasazování kondomu, propagace onanie jako neškodné pohlavní aktivity, propagace alternativních životních stylů a orientací je zasahování do morálního vývoje dětí a škola nemá právo vychovávat děti v rozporu s náboženskými, morálními a postojovými principy rodičů. Zde se musí zajistit buď volitelnost takových předmětů, nebo alternativa vyloučení z takové výuky.

Lepším řešením je výuka abstinenční, která nepřináší žádná rizika a naprostá většina rodičů by s ní souhlasila. Odpovídá též obecně přijímaným zásadám o ABC – tedy A- sexuální abstinence do zralého věku, B – věrnost partnerovi, C – kondom. V současnosti se jde v opačném pořadí CBA a velmi často to u C i končí. Doktor Uzel takovou výchovu zdůvodňuje líbivými hesly Rozkoš bez rizikaLáska beze strachu s odůvodněním, že Děti přece chtějí sex. Pomíjím skutečnost, že dle zákoné úpravy je sex před patnáctým rokem nezákonný. Pokud však děti ve škole dostanou poučení o sexuálních technikách, cíleně v nich odbouráme stud, na konci hodiny je obdarujeme kondomem, jak jinak si to děti mají ve svých třinácti letech přebrat, ne-li, že je to pomůcka, kterou mají co nejdříve vyzkoušet v praxi. Tím dosahujeme kontraprduktivních výsledků, totiž předčasného zahájení sexuálního života mladistvých k velké radosti producentů antokoncepce. Jim je zajištěna trvalá reklama na jejich výrobky a hromadný odbyt.

Dorostový psycholog Maxmilián Kašparů vyjádřil svůj pohled na sexuální výchovu takto: Ono se tomu sice říkalo sexuální výchova, ale podle mě to byl sexuální tréning. A rozdíl mezi tréningem a výchovou je v tom, že my můžeme mít výborného fotbalistu, reprezentanta, který dostane zlaté kopačky a zlatý míč, ale je to člověk, který není schopen žít v manželství. Můžeme mít výborného hokejového brankaře, který schytá naprosto všecko, ale je to člověk velice špatných povahových vlastností. Protože on trénoval. Ale nebyl vychováván. A já to, čemu se začalo říkat sexuální výchova ve školách, jsem právě bral jako sexuální tréning, protože výchova kultivuje duši. Výchova zjemňuje lidské srdce. Výchova zkvalitňuje mezilidské vztahy. A v tom, čemu se říkalo sexuální výchova, nic takového nebylo. Takže ať se na mě tvůrcové nezlobí, ale já když jsem to četl, tak jsem měl dojem, že na těch školách spíše vychováváme kvalitní prostitutku než výbornou matku od dětí.

            V opačném duchu než výchova k manželství a rodičovství se ubírají nařízení Evropské unie a Světové zdravotnické organizace (WHO). Regionální úřad WHO pro Evropu a BZgA vydal Standardy pro sexuální výchovu v Evropě a z nich vyplývá trend podpory akcelerace sexuálního vývoje dětí již v mladším školním věku a dříve. Již mezi 4 a 6 rokem mají státy zajišťovat informace o sexualitě v tomto rozměru: Radost a potěšení z dotyků vlastního těla; masturbace v ranném dětství; objevování vlastního těla a genitálií. Děti mají upevňovat svoji sexuální identitu. Celým dokumentem se line záměr učit děti zodpovědnému sexuálnímu chování a zajištění pocitů blaha. Mezi 9 a 12 rokem mají děti převzít zodpovědnost za bezpečné a příjemné sexuální zážitky u sebe a ostatních.

            VORP zahájil jednání s ministerstvem ohledně revize RVP tak, aby bylo dosaženo obecného konsensu u problematických témat sexuální výchovy. Tato jednání dosud probíhají a je naděje, že dojde k revizi  RVP a bude zajištěna obecná shoda na vyučovaných tématech.  Jistou variantou je abstinenční výchova, kterou budou zajišťovat společnosti a organizace, které rodiče doporučí. Tak by se výuka dostala do rukou externích lektorů oraganizací ACET, ABATOP, NMP a další, se kterými by i křesťanští rodiče mohli souhlasit. Rodiče si přirozeně přejí pro své děti to nejlepší a to by neměl být promiskuitní život se zajištěním ochrany před nemocemi, ale trvalý láskyplný vztah, který vytrvá po celý život a stane se prostředím, kde bude moci vyrůstat další generace dětí. Právě k takovým sociálním dovednostem jako je schopnost zbudování trvalého věrného vztahu by měla vést výchova ve školách i rodinách. Zvláště v dnešní době, kdy je vidět všeobecný úpadek morálky a rozklad rodinných vztahů.

Na závěr své přednášky si dovolím citovat dva významné Čechy v souvislosti se sexualitou. Jan Hus kázal proti smilstvu, protože věděl, jak rozkládá osobnost člověka a vede do záhuby. Svému příteli, mladému knězi napsal: Proti smilstvu neustále kaž, protože to je šelma nejnešlechetnější, která ničí nejšlechetnější člověčenství Kristovo. Hus viděl, že smilstvo ničí Boží obraz v člověku více než kterýkoli jiný hřích. On vedl své posluchače k čistotě mysli i těla a neustále vybízel slovy z Dcerky: Važ si důstojnosti své duše a chovej ji čistě. Právě úcta ke své duši a vědomí vlastní hodnoty chrání člověka před hříchem, takže nechce dělat nic, co by tento Boží obraz v člověku ničil. Vědomí vlastní důstojnosti vede k zodpovědnému sexuálnímu chování vůči své duši a tělu, ale též vůči druhému člověku, který je také nositelem Boží dokonalé důstojnosti.

Jan Amos Komenský napsal ve své Pansofii prodromus tato slova: Ty tedy buď mravný, cudný a bezúhonný. Ať ve tvých posuncích není žádná rozpustilost, ve slovech žádná nemravnost a ve skutcích žádná nestoudnost. Nevázaní lidé nabývají zkušenosti, že v nečisté žádosti je mnoho hořkého a že koneckonců není nic smutnějšího než nemravná rozkoš. A tak se snaž dosáhnout té nejpříjemnější zkušenosti, že není nic radostnějšího než bolest, kterou jsi zakusil, když ses vyhýbal hříšnému skutku.